Ačkoliv už od počátku milénia tato kapela kombinuje prvky technického metalu a hardcoreu, nelze ji hodit do škatule s populární (?) nálepkou metalcore. Francouzi ZUBROWSKA jsou totiž mnohem víc. V jejich tvorbě najdete brutálně hardcoreové až deathmetalové vrstvy i grindcoreové rozbušky, díky nimž Francouzi nepůsobili v minulosti nepatřičně ani na těch nejextrémnějších festivalech, kde by se novodobé deathcoreové úderky rozhodně nikdy neprosadily.

Možná s tím souvisí i sympatický přístup a punkové aroma, které tvoří nehudební složku ZUBROWSKA. Banda milovníků THC, seskupená kolem košilkatého elegána Nutze, dokáže krom nešetrného, hrubého a velmi intenzivního nářezu vyplnit skladby i atmosférickou aurou a tunou charismatických kudrlinek, které nikdy nemají příchuť laciného a zbytečně navoněného cukrkandlu. ZUBROWSKA má něco, co můžeme nazývat třeba „osobitý šmrnc“. A co je důležitější, vystupuje z řady, resp. je prostě jiná. S tím co dělá, nezapadá do v současné době značně uniformní vrstvy „opatkovaného“ metalu, ačkoliv by tomu žánrové suroviny, které Frantíci zpracovávají, celkem napovídaly.

Novinka přilnavě navazuje na polooficiálně vydaný materiál z roku 2007. V mnohých případech se mi dokonce zdá, že některé nápady a motivy ze tři roky starého proma „Promo 61“ jsou na nové albovce do značné míry repasovány. V mnohem větším měřítku, než jsme byli u ZUBROWSKA zvyklí, se prosazuje melodický, akordově hraný hardcore, což dává některým momentům mírně valivý nádech. Nezapomíná se ale i na zběsile mathcoreové okamžiky, které do celku svěle zapadají.

Zdánlivě se ubralo na chaotické roztěkanosti, téměř jakoby Frantíci dospěli do stádia, kdy už si nemusí dokazovat své instrumentální kvality. Veškeré technické finesy jsou předkládány tak nějak samozřejmě, bez vychloubačného podtónu, jak tomu bývá u dnešních math - metalových ekvilibristů. Matematické rovnice, technický chaos a nesourodosti motivů jsou lépe proaranžovány a navazují, takže na sebe zbytečně neupozorňují. Nedostavuje se tedy efekt barevně přeexponované metalové kaňky, ve které marně hledáte nit, která vás dovede k myšlence skladby nebo nějakému hlubšímu významu. Od rychlých, technicky orientovaných grindových trilkovaček, až po rozbrnkané náladové výlevy, vše přesně sedí na svém místě, a přece z celku vyvěrá nespoutaná energie, poťouchlost i spontánnost, která byla pro ZUBROWSKA vždy typickým znakem.